René Prášil

8. René Prášil Narodil jsem se v Praze v roce 1966. Do Lipenců se moji rodiče přestěhovali z Řevnic, odkud pocházel můj otec, když mi bylo asi půl roku. Takže jsem vlastně, jak se tu říká, náplava. Já to slovo nerad používám, protože kdo není náplava aspoň trochu? Zapustil jsem tu kořeny, chodil do místní školy a jsem rád za dětství s kamarády a spolužáky, které jsem v Lipencích prožil. Vyučil jsem se kovářem. Prastaré černé řemeslo dělám do dneška a nehodlám na tom nic měnit. Postavil jsem si kovárnu vedle domu a mám práci doslova přes dvůr. Řemeslo je pro mě koníčkem. Umožňuje mi uplatnit fantazii a tvořivost a dává mi svobodu podnikat. S oblibou říkám, že provozuji nejstarší řemeslo. Pro Lipence bych rád viděl znatelné zmírnění zástavby, a to z několika důvodů. Nepřeháním, když řeknu, že Lipence jsou jedinou okrajovou obcí Prahy, která má ve svém okolí nejhezčí krajinu. Už nyní mám pocit, že tu začíná být těsno. Lidé se sem stěhují za pěknou krajinou, za klidem, ale to nejde donekonečna. I to má, nebo by mělo mít, hranici. Nejde vše zastavět. Koneckonců bez kvalitní a zachovalé krajiny není kvalitního žití ani bydlení. Navíc navýšení zástavby znamená i navýšení dopravy, méně klidu, úbytek krajiny i zeleně. Navíc se mi v poslední době ani trochu nelíbí styl a hospodaření vedení obce. V poměru k počtu obyvatel by tu mělo být více zázemí v občanské vybavenosti, která jednoznačně Lipencům chybí – rozhodně víc než stavba bytů. To bylo přitom plánováno, ale pak se to nesmyslně změnilo. A toto by se v budoucnu podle mého názoru nemělo dít. Mělo by se to naopak změnit. Pochopitelně k lepšímu.